Rozpomínání na Zrcadlení
V březnu roku 2006 hledá dokumentární štáb režiséra Ivana Vojnára
odpovědi na některé otázky, zaměřené na reflektování především osobních
problémů a pocitů. Změnilo se nějak podstatně společenské a politické
klima od roku 1989?
Jsou Češi šťastní? Co jim chybí? Co je bolí a trápí? O co usilují? Jsou
Češi apatičtí nebo touží po osobních i společenských změnách? Jaký je
jejich současný životní pocit? Jsou výpovědi pravdivé nebo jde o
částečnou autostylizaci? Nepřijímají Češi rádi určité role a příslušné masky, které si s oblibou nasazují? V čem je problém? Jak ho odstranit? Film nenabízí řešení, jen sonduje názory dnešních Čechů.
Zrcadlení (1965)
Původní název filmu zněl Život a souvisel s cílem, jak si jej Schorm a Špáta vyhradili v námětu.
“Co by chtěl film říci – aby se přemýšlelo o životě a umělo se dělit věci na podstatné a nepodstatné.”, – “Uvědomovat si, že člověk je člověk vždy.”
Schorm se soustředil na úzkosti člověka, které neodstraní žádný režim.
Na podstatu člověka, který sám sobě zůstává tajemný a uvažuje o
závažných věcech života až v tísni.
Film s minimem prostředků, pokorně a jakoby mimoděk si seřazením výpovědí, obrazů a veršů Vladimíra Holana, klade tíživé otázky po smyslu života. Situace a názory se “vykládají” ve vzájemné skladbě bez zhodnocujících komentářů.
... V kinech ČR od 21.února 2008